Menu

Nech brouka žít…

28. 02. 2017

Kam na zimní přejezd?
Webkamery přesvědčily mého syna Martina a on mne, že je na Velké Fatře dost sněhu. 21. 12. 2016 6:00 Z notně jetého lůžkového vagonu do Kyjeva vystupujeme v Ružomberku. Odtud autobusem do Starých Hor a pěškobusem do Turecké. Lanovka, zakreslená i v nejnovějších mapách, na kterou jsem se těšil, neb mne při zimním přejezdu v únoru 1986 vyvezla na hřeben Velké Fatry (viz www.e-Vsudybyl.cz, článek „Tuná sa kúri a oblôk otvorený!“), nepremávala. Víc než dvacet let. Tisíc výškových metrů zvládáme cesta necesta. 13:00 Jsme u rozcestníku na vrcholu Liška (1 445), na rozdíl od sněhu, sfoukaného z hřebene Velké Fatry. Nosit se s lyžemi? Volám spolužákovi z Vojenské hudební školy, zda si u něho v Banské Bystrici můžeme nechat lyže. Můžeme. Mezitím nám kamarádka ověřuje, zda je na nádraží v Ružomberku úschovna. Prý je a má provozní dobu od 6 do 22 hodin. Navrhuji Martinovi, že mu ukážu Veľký Choč (viz www.e-Vsudybyl.cz, článek „Jak jsem potkal své nebeské já“) a restauraci v Dolním Kubíně. 13:30 Vyrážíme po modré značce směr Staré Hory. Na Majerovej skale sněhu dost. Dusáme v něm plošinu a stavíme stan. Vařím ze sněhu. Bujon, čaj a šunkofleky.
22. 12. 2016 9:10 Po řádné porci ovesných vloček pokračujeme v drsném sestupu s lyžemi trčícími z batohu každou chvíli ve větvích stromů. 13:00 Ze Starých Hor autobusem do Ružomberku. Na nádraží sice úschovna je, ale odmítají nám vzít lyže. Sbohem slovenské krčmičky! 14:28 Naštvaní nasedáme do prvního vlaku směr Česko.

Křivoklátsko, Český kras
23. 12. 2016 14:47 S Martinem a Strašným Pájou se potkáváme ve vlaku na pražském smíchovském nádraží. Vystupujeme v Karlštejně. Křivoklátsko, Český kras, a bez lyží! Paráda! První noc trávíme na Malé Americe. A už vaří Pavel.
24. 12. 2016 9:30 Kráčíme korytem Bubovického potoka a fotíme se na jeho vodopádech. 12:30 Obědovou pauzu dáváme v hornickém skanzenu Solvayovy lomy, na Štědrý den plného dětí. Není se co divit. Jízda hornickým vláčkem je velkou atrakcí. Přes útesy Svatojánských skalních stěn do Svatého Jana pod Skalou. 15:00 Jsme v Obecné škole. Před pátou hodinou o pár piv moudřejší hotel opouštíme. Údolím Loděnice přes Hostim k Berounce. 19:00 Štědrý večer trávíme na louce za Srbskem.

Na Šumavu
25. 12. 2016 8:00 Martin nás opouští. Odchází na vlak do Prahy. Pavel vaří poridge. 09:32 Nastupujeme do osobáku do Berouna, kde přestupujeme do expresu do Plzně a v ní do rychlíku, z něhož vystupujeme v Hamru – Hojsově Stráži, abychom pokračovali v etapové vánoční obchůzce hranic Česka, kterou jsme před dvěma lety zahájili v Českém lese. Mrholí, a to tak, že fest. Přes sebe a batoh oblékám pláštěnku. Pavel spoléhá na goretexy a obléká jen bágl. 14:50 Po žluté scházíme do Zadních Hamrů. Odtud stoupáme na Stateček. Říkáme si: „Kéž by tu někde byl seník.“ Jenže v téhle části Šumavy nemají zvířátka rádi. Mokré lavičky odpočívky na Statečku jsou nám prvním šumavským ložem.
26. 12. 2016 9:00 Mrholí, mrholí, ta voda padá k zemi… Jdeme po silničce po červené značce. Odskakujeme z ní podívat se na vodopád Bílá strž. Paráda! Co není paráda, je sněhová břečka k Černému jezeru. U jezera sychravo. Poryvy větru nabírají vodu z ledu na hladině jezera a hrrr do nás. Z „tlakové myčky“ strmým stoupáním na Rozvodí. Silnička a opět sněhová břečka. 13:00 Obědová pauza v odpočívce u vysílače. 14:00 Čertovo jezero a kousek od něho suchá odpočívka. Jdeme bydlet.
27. 12. 2016 9:30 Odcházíme. Konečně mrzne. 12:30 Obědová pauza nás zastihuje v Železné Rudě v bufetu COOP supermarketu, ve kterém dokupujeme proviant. 15:30 Pokračujeme na Schwarzenberský kanál, který od roku 1793 do roku 1962 sloužil k plavení dřeva ze zdejších hospodářských lesů.

Tunguzský meteorit
28. 12. 2016 9:00 Ráno nás vítá nedaleko nouzového nocoviště na zasněženém dřevěném podiu u jezera Laka jakoby pár verst od Podkamennoj Tungusky v roce 1920. Polomy v první zóně Národního parku Šumava v kulturách rychle rostoucích dřevin po staletí pěstovaných lidmi evokují, jak to mohlo vypadat pár let po výbuchu tunguzského meteoritu s tím rozdílem, že stromy neleží odstředivě od epicentra, ale halabala. Tu a tam mrtvé také nastojato. Zkrátka že to u nás, na rozdíl od německé a rakouské strany Šumavy, všude vybouchlo (viz např. www.e-Vsudybyl.cz, článek „Nerovnost přístupů k ochraně přírody na české a na rakouské straně Šumavy“)! A bezzásahová Šumava? Původní porosty, které by ten experiment vylidňující šumavské obce zvládly? Ty nemají z čeho vysemenit! Zato nálety z po staletí vysazovaných monokultur smrků a peníze lidem, kteří na Šumavě díky tomu bordelu parazitují, se stále jen sypou.

Báječná COOP Prášily
15:00 Po červené značce docházíme do Prášil, kde nás vítá prodejna COOP. Pro takové jako my vybavená stolečkem s barovými židličkami. Vstřícný prodavač nám radí, jak na Poledník a kde tam je nouzové nocoviště. 16:30 Zastavujeme v nejvýše položené botanické zahradě v Česku podívat se na bizony. No a pak své těžší než těžké bágly vláčíme na Poledník. 18:20 Nocovištěm šíleně profukuje. Stavíme závětří a v něm stan. Pavel vaří a já medituji.

Nech brouka žít
29. 12. 2016 9:00 Vypadá to nadějně. Nefouká a sluce už už proráží mlhou. Další kilometry první bezzásahovou zónou Národního parku Šumava na téma „nech brouka žít…“. Ochranáři to tu mají hezky vyznačené. Tedy krom vrcholku rozhledny na Poledníku, na níž ani v noci nesvítí varovné poziční světlo, ačkoli je široko daleko nejvyšším bodem. V nadmořské výšce nad třináct set metrů spousta sněhu. Začíná se vyjasňovat, klube se slunečný den. Od Modravy přijíždějí první lyžníci a pak další a další. 14:00 Autobus do Sušice jede až v 15:15, a tak rádi přijímáme zázemí restaurace hotelu Modrava. Ze Sušice dalším autobusem do Klatov, odkud nás rychlík Špičák přiváží před devátou do Prahy.


Archiv vydání

2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 04/2018
04/2018 číst aktuální číslo
ŘLP
Restaurace Novoměstský pivovar