Menu

Podyjí

23. 03. 2020

dl____vranov

Středa 19. února 2020
04.00
 dělám e-Všudybyl. 10.15 Mám toho až až, jak říkává má tříletá vnučka Isabela. Potřebuji vypadnout. Láká mne vzít sněžnice nebo běžky a jet tábořit. Ale copak je na zimní přejezd nějaká zima? A tak mne napadlo navštívit rodnou hroudu a absolvovat Stezku Leading Quality Trails Best of Europe údolím Lužnice přes Sezimovo Ústí. Jenomže po celé její trase předpovídali déšť. Kde pršet nemělo, je Podyjí. Balím kletr a ještě rychleji vařím oběd a dostávám ho do sebe.






11.44
 Sedím v první třídě Metropolitanu. V Břeclavi mám kdy jít si koupit salátové okurky a pivo. 15.37 Pokračuji do Znojma. Z vlaku přebíhám na autobus do
Vranova nad Dyjí.

18.34 Noční foto zámku. Potmě, podle mobilní navigace po zelené značce. U visuté lávky začíná pršet. Navlékám na bágl špricku. 19.10 Rozcestník, a kousek dál turistický přístřešek. V něm, krom sucha, stůl a lavice. Stelu si na kamenné podlaze. Nebe je plné hvězd.

Čtvrtek 20. února 2020 Na ani ne půlkilový letní spacák to není. Hlasy, ale probouzet se nebudu. 07.30 Shazuji z obličeje cíp bivakovacího pytle. Dva psi a dva chlápci zhruba v mém věku. Sedí, pokuřují, klábosí a popíjí slivovici, kterou si nalévají z „pleskačky“ do skleničky. Zatímco vařím poridge a čaj, se mi smějí a vysvětlují, kdo z nich jak dělá tlačenku.

08.10 Pokračuji vzhůru po červené. Přes most hraběnky Heleny Mniszkové kolem Mahrovy studánky. Konečně na slunci, které ke mně dolu k řece nemohlo. Začínám roztávat. Nádherně divoká stezka rozeklaným skalnatým úbočím. Odbočuji k obelisku hraběnky Mniszkové nad Ledovými slujemi.

10.30 Jsem u rozcestníku „Na Keplech“. Po zelené k řece. Z českého břehu fotím hrad Hardegg a pak přes most Rakouskem po proudu Dyje. Oběd mne zastihuje zase v Česku. Krom sýra a salátové okurky si užívám slunného dne a kouzelné scenérie Podyjí.

12.50 Opět „Na Keplech“. Mám chuť na pivo. V Čížově je podle mapy hospoda. Je, ale zavřená. Marně hledám, kde bych nabral vodu na vaření. Fotím pohraniční zátarasy.

Co se za třicet let změnilo? To, že je to dnes naruby. Ti, co nyní stojí na stráži socialismu, střeží, aby lidé z mimo Evropské unie, kteří chtějí v Česku pracovat a odvádět tu nikoliv desátky, ale padesátky do veřejných rozpočtů (tedy i na jejich platy), neměli moc šancí tu nastoupit do práce.

Z Čížova slunečným dnem po modré. Fotím nově vysázenou Čížovskou alej. Pak kolem Čížovských rybníků.  Vodu beru z jejich přítoku. 15.30 Rozbíjím v lese tábor. Vodu na vaření proháním membránovým filtrem a důkladně převařuji. Dělám cibulačku, rýži s vepřovým a čaj.

Pátek 21. února 2020 04.50 Nádherně hvězdná obloha. Poridge a čaj vařím vleže. 06.40 Mám sbaleno a chci vyrazit. Začíná krápat. Navlékám špricku na bágl. V lijáku a silném větru valím do Šumné. Pak vlakem přes Oříšky, Veselí nad Lužnicí a i přes to moje Sezimovo Ústí do Prahy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



Česká chuťovka