Rafting
28. 08. 2017
Už druhý rok se věnuji komerčnímu raftingu. Na norské řece Otře vozím zákazníky ze všech koutů světa po peřejích obtížnosti WW IV. Zaměstnání raft-guida zní exoticky, ale ve finále je to práce, jako každá jiná. Popíšu vám můj dnešní výlet, který lze označit typickým.
9:08 Jedu na kole z Byglandsfjordu (Místo, kde bydlím v dřevěný chatě, spolu s ostatníma guidama. Nějakou zázračnou mocí tenhle barák pokaždý, když se vracím zpět z práce, stojí.). Šlapu lesem po šotolinové cestě. Nikde nikdo, kromě pěti ovcí a sedmi koní, kterým říkám ahoj (norsky hei hei). Trochu jako na Šumavě.
9:24 Zahazuju batoh s obědem v našem guide roomu (místnost s čtyřmi gauči, mikrovlnkou, lednicí a všudypřítomným smradem schnoucího vybavení na řeku). Zdravím se s ostatními a společně proklínáme ráno po večírku.
9:32 Začala mi práce. Dneska bude na řece pět raftů a jeden kajak. Domlouváme se s vedoucím guidem na průběhu výletu a jdeme pumpovat lodě. Samozřejmě se to neobejde bez zlomyslných legrácek zahrnujících pumpu, kluka z Nepálu a louži vody v raftu.
10:16 Před chvílí jsme byli představeni tlupě turistů dychtících po dobrodružství (kteří zároveň nemají na 99% páru, co je to pádlo, raft nebo peřej. Ještě, že jsem tu já, abych jim to vysvětlil.)
10:48 Právě jsem vyhodil z raftu do vody jednoho Němce. Blbě na mně koukal. A taky byl ideální na názornou ukázku vytažení plovoucího zákazníka zpět do raftu. Před samotným splouváním peřejí musíme se zákazníky projít dril ovládání raftu a bezpečnosti na řece.
11:17 Lovím toho samýho Němce z vody uprostřed peřeje (rozhodně si nemůže stěžovat, že by za ty peníze, který zaplatil, neměl dostatek vzrušení). Vypadnul při vjezdu do válce a ostatním zákazníkům to vzalo dech natolik, že radši zůstali, i přes moje naléhání Němce vytáhnout, sedět.
11:35 Teď jsem pro změnu plaval já. Raft dostal ránu při vjezdu do největší peřeje. Následkem toho jsem se na chvíli ocitnul přibližně 203 centimetrů nad raftem a mohl si vše prohlédnout z ptačí perspektivy. Bohužel se mi nepodařilo přistát zpět do raftu. Dvěma mocnými záběry kraulu, vypilovaným při studiu Fakulty tělesné výchovy a sportu, se mi podařilo dostat zpět k lodi. Vlezl jsem zpět a bezpečně stočil raft do vracáku. Důležité je si připomenout, že zákazníci jsou po celou tu dobu přilepení ke dnu raftu, řvou a moc nevnímají, co se okolo děje. Pomoc nečekejte. Bolí mě zadek a jsem na sebe trochu naštvanej.
11:59 Vylézáme z raftu na konci peřejí a připravujeme vše na druhé kolo sjíždění. Zadek pořád bolí.
12:12 Jsme zrovna uprostřed největší vřavy, pod námi je dvou a půl metrový vodopád. Zákazníci jsou zalezlí u dna raftu, já tomu všemu ve stoje velím a připadám si jako pán všeho tvorstva. Není to špatný pocit, mít ve svých rukou zdraví jiných lidí a zároveň vědět, že vše děláte tak dobře, že se nikomu pravděpodobně nic nestane.
12:25 Stojím s ostatními guidy na ostrově uprostřed řeky a lovím zákazníky pomocí házečky. Každý výlet totiž končí skákáním ze skály do peřejí. Z nějakého důvodu jsou všichni na větvi z plavání v ledových peřejích (možná je to i tím norským sluncem, čistou vodou a zalesněnými kopci okolo).
12:49 Uklízíme rafty a chystáme se uklidit pročůraný zákaznický neopreny. Dýška žádný. Norové i ten jeden Němec jsou škrti. Jdu si dát oběd a odpoledne znovu na řeku.
Ahoj!