Připomínka 90. výročí narození PhDr. Jaroslava Štiky, CSc.
01. 04. 2021
Dnes, ve čtvrtek 1. dubna, si připomínáme
90. výročí narození rožnovského rodáka a dlouholetého ředitele
Valašského muzea v přírodě, pana PhDr. Jaroslava Štiky, CSc.
Do povědomí i srdcí lidí se zapsal jako významný etnograf a vědec,
neúnavný propagátor tradiční lidové kultury Valašska, muzikant,
pokračovatel myšlenky živého muzea vzešlé od zakladatelů rožnovského
muzea sourozenců Jaroňkových. A především jako skvělý člověk a
přítel, kterému jeho blízcí a přátelé neřekli jinak než Slávek.
„Skutečností je, že to co dnes
můžeme vidět kolem sebe, to co je Valašské muzeum, je výsledkem skvělých
myšlenek a promyšlené práce mnoha vynikajících odborníků, mnoha
nadšenců, mnoha lidí, pro které se stalo muzeum srdeční záležitostí.
A pan PhDr. Jaroslav Štika, CSc. patřil bezesporu k největším postavám. Mám úctu a skláním se před jeho myšlenkami a prací,“ zavzpomínal
Jindřich Ondruš, generální ředitel Národního muzea v přírodě.
Jaroslav Štika se narodil 1. dubna 1931 v Rožnově pod Radhoštěm. Po
maturitě na gymnáziu nejdříve studoval na Pedagogické fakultě Univerzity
Palackého v Olomouci český jazyk, dějepis a hudební výchovu. Učitelství
však nezůstal věrný a následovalo studium etnografie a historie na
Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Po získání titulu v roce
1955 se nakrátko stal správcem Valašského muzea v přírodě.
V následujícím roce odešel pracovat na Ústav pro etnografii a
folkloristiku ČSAV. Zde obhájil svou kandidátskou práci.
V roce 1972 se vrátil do Valašského muzea v přírodě, kde vystřídal
odcházejícího ředitele Ing. Jana Rudolfa Bečáka. Za Štikova vedení se
muzeum dále rozvíjelo. Průběžně se dostavovaly areály Dřevěné
městečko a Valašská dědina a na počátku 80. let byla zpřístupněna
nová část zvaná Mlýnská dolina. V polovině 90. let převzalo muzeum
do správy areál na Pustevnách a od té doby muzeum užívá označení
Národní kulturní památka.
Významnou složkou jeho práce bylo obohacení celoroční programové skladby
muzea o množství nových národopisných a folklorních pořadů. Podílel se
na realizaci folklorních festivalů nejen v domácím muzeu, ale
i v dalších spřízněných institucích.
Obor československého muzejnictví v přírodě kromě tuzemska reprezentoval
i v zahraničí. Oceněním jeho odborné a vědecké práce bylo jmenování
viceprezidentem Svazu evropských muzeí v přírodě a prezidentem sekce
České republiky v rámci Mezinárodní organizace pro lidové umění.
Stal se i předsedou subkomise pro studium pastevectví v rámci Mezinárodní
komise pro studium lidové kultury v karpatské a balkánské oblasti. Při
práci v muzeu vedl ženský pěvecký sbor Polajka a jako emeritní ředitel
se postavil do čela Národopisného a muzejního spolku Valašského muzea
v přírodě.
Svou vědeckou činnost shrnul v mnoha odborných studiích a
publikacích, převážně z oblastí valašského salašnictví, tradiční
kultury a každodenního života obyvatel Valašska. Výsledky jeho odborných
aktivit byly oceněny ministrem kultury ČR, Radou Zlínského kraje a dokonce
se stal i Rytířem Rumunska.
Vzpomeňme si na tuto významnou osobnost prostřednictvím slov jednoho z jeho
přátel, pana Radoslava Brzobohatého: „Slávek je pro mě nesmírně zajímavá
postava valašského světa. Valaši jsou známí tím, že mají rádi svůj
kraj, své Beskydy, Bečvy a všechny ty horské potoky, paseky, vrby kolem
Bečvy i jalovčí na kopcích. Jsou také tím poznamenáni –
pracovitostí, poctivostí, muzikálností i šetrností. Každý má toho
svého Boha v sobě. Kolik je
z toho kraje muzikantů,
malířů, spisovatelů, herců, vynikajících řemeslníků. A zdá se mi,
že právě Slávek má v sobě
kus toho všeho. Miluje ten kraj a dělá pro něj mnoho dobrého. A takových
lidí si vážím a mám je rád."
Jaroslav Štika zemřel 28. září 2010 v Rožnově pod Radhoštěm a jeho
hrob se nachází na Valašském Slavíně ve Valašském muzeu
v přírodě.
Připravila Pavlína Polášková.