Všudybylí pozdrav z Londýna

Jak neradno říkat imigračnímu úředníkovi pravdu
Londýn mám docela rád. Už proto, že jsem se tam, díky první ze svých cest na World Travel Market, měl tu čest seznámit se současnou ředitelkou hotelu Paříž paní Ivou Havlovou. Pomohla mi tenkrát dostat se ze spárů imigračního úředníka, jejichž sevření jsem se vystavil tím, že jsem se snažil odpovídat pravdivě. Rozhovor probíhal asi takhle: „Jaká je vaše profese?“ Odpovídám: „Novinář.“ On: „Za jakým účelem jste v Londýně?“ „Jedu na veletrh cestovního ruchu.“ On: „Pracovat?“ Já: „Ne.“ On: „Ale říkáte, že jste novinář, tak snad pracovat?“ Já: „Ne.“ On: „Pro jaký časopis píšete?“ Já: „Pro Světoběžník/Glo­betrotter, to je takový český časopis pro profesionály cestovního ruchu.“ On: „Tak přece tam jedete pracovat?“ Já: „Ne, dívat se, mě ten časopis patří…“

V Londýně jsem pochopil, proč jsou z Prahy paf
Všechny Češky i Češi, kteří v Londýně déle pobývali a s nimiž jsem o tom hovořil, mají k Londýnu vřelý nostalgický vztah: „Jo Londýn… hned bych se tam vrátil.“ Jenomže, nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Kdyby to byla pravda, žili by dnes v Londýně, a ne v Praze. V Londýně jsem pochopil proč jsou turisté z Prahy paf, ačkoliv se pro ni v oblasti propagace neudělala po světě ani tisícina toho, co pro Londýn. Veškeré naše snahy vysvětlit světu význam Prahy, ať mírovými diplomatickými prostředky Karla IV. či krále Jiříka z Poděbrad nebo silou, jako tomu bylo za Přemysla Otakara II. a za spanilých jízd Hustitů, skončily, aniž by se kdy nadlouho ujaly. To k Britskému společenství národů se stále hlásí půlka světa, ačkoliv se k oněm národům, v té které době, ostrované vysoce pravděpodobně zachovali pokud ne, tak jako k nám v roce 1938, pak ještě hůře. Big Ben, Towers Bridge či Hyde Park zná každý, což se o pražském Výstavišti, Stromovce či Karlově mostě říci nedá, i když jsou daleko krásnější. Dlouho, předlouho jsem putoval Londýnem, než jsem objevil proslulý londýnský most, pak zase předlouho než proslulé Trafalgarské náměstí, zase dlouho než proslulý londýnský Parlament aj. neméně slulé objekty. Tehdy mi došlo, proč jsou zahraniční turisté tolik nadšení Prahou – všude, kam se jen hnou je přehuštěno turisticky atraktivními objekty.

Všudybyl o TQ3 Travel Solutions první
Tak, jako byl kdysi zářijový Všudybyl roku 1999 prvním časopisem na světě s měsíční a delší periodicitou, který uveřejnil nové logo Výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu Skupiny světové banky 2000 v Praze, je současný Všudybyl ve své kategorii zřejmě prvním i co se týče loga a informací o nově vzniklém celosvětovém uskupení v oblasti poskytování služeb business travel – TQ3 Travel Solutions. Měl jsem tu čest být součástí suity novinářů, která 5.2. letěla ranním British Airways do Londýna na tiskovou konferenci. O čem byla, vás již informovalo druhé vydání Všudybylu 2001 na str. 13. Společnosti Maritz Travel Company, TUI Business Travel (Hapag-Lloyd / First Travel Management) a Internet Travel Group vytvořily nové celosvětové uskupení TQ3 Travel Solutions. Obdobné tiskové konference za stejným účelem, ve stejný (světový) čas, se konaly v Paříži, Tokiu, Sydney, New Yorku, zkrátka po celém světě. My Češi jsme měli to štěstí, že jsme se zúčastnili té, na níž byl přítomen vrcholový management TQ3 Travel Solutions včetně šéfů kontinentálních divizí. Pro mne, jako hrdého Čecha, bylo potěšující sledovat v této top, top společnosti zlínského rodáka Ing. Jiřího Krejču, kterého brali jako jednoho z nich.

Www.e-vsudybyl.cz i v Londýně
V úterý 6. února jsme navštívili veletrh Business Travel 2001 (Europe's Dedicated Event for Buyers, Managers & Arrangers of Business Travel), kde na expozici TQ3 Travel Solutions novináři opět pohovořili s představiteli tohoto uskupení. Celý veletrh byl ve znamení TQ3. Kam jste pohlédli, všude bílé transparenty s červeno černým potiskem. Ještě jeden důvod jsem měl v Londýně k hrdosti. Někdejší kolega, Fred Rooks, se na internetovém terminálu na stánku TQ3 Travel Solutions pokoušel cosi (opakovaně neúspěšně) otevřít. To mě, když jsem na klávesnici vyťukal: www.e-vsudybyl.cz, se Internetový časopis lidí a o lidech v cestovním ruchu (sice částečně bez diakritiky) otevřel ihned. To způsobilo, že Fredův protáhlý anglický obličej byl ještě o poznání protáhlejším. S vděčností jsem vzpomněl stavitelů českého internetového projektu www.e-vsudybyl.cz a prostřednictvím téhož jsem jim poslal z Londýna pozdrav.