Tarcu nebo Godeanu? 4
22. 04. 2007
Hlavně nečouhat
Pátek 7. července V 06.57 se probouzím do sluncem hýřícího
rána. Stan je mokrý vysokohorskou rosou. Vařím snídani, suším stan a
pomalu balím. Na spěchání bude času dost. Vyrážím v 08.06. Jde se mi
báječně. Kosodřevinou a pak přes travnaté stráně. V 09.48 mi došla
druhá baterie ve foťáku. Měním ji za poslední a svačím. Stále po
červeném pruhu a stále paráda. Pod Palatinou (2149) mne nahánějí psi.
Starší urputněji, avšak z dosahu hůlek, ale mloaďoch se připletl
příliš blízko a dostal přes čumák. Bylo mi ho líto. A la větrný mlýn
jsem docouval k bačovi na svah. Podali jsme si ruce. Tímto aktem se pejsci
uklidnili. Bača vytáhl starodávné nádherné kapesní hodinky a porovnal si
čas. Vnutil jsem mu cigarety, které nechtěl, nafotil ho i oslíky a šel
obědvat na Micušu (2083), kam jsem, trochu kufrujíce (díky čemuž jsem
našel nádhernou podkovu i s ručně kovanými podkováky, coby svatební dar
Leoši Najmanovi), dorazil ve 12.15. 13.04 odcházím po červeném pruhu.
Poté, co jsem nastoupil na náhorní pláň, začaly padat kroupy. Oblékl jsem
si goretexy. Krupobití se změnilo v pršení. Nebe zčernalo. Blesky a hromy.
Jako v předpeklí. Hlavně nečouhat. Zkrátka držet hubu a krok. V dálce
jsem uzřel pleso. Blíž k němu by bylo přes vrcholek Godeanu, ale raději
jsem sešel ze značky a vzal to spodem. Hřmí a mlátí mi to kousek nad
hlavou. A další prda! Hrom a blesk současně. Co si jen počnu? Stále lije.
Udělal jsem odbočku ojuknout kamennou, hlínou temovanou salaš. Byla
obsazená. V 16.02 jsem dokráčel k plesu. Snad je to Scarisoara. Lacul
Godeanu by totiž podle schéma páně Balatky mělo být na opačné straně
hřebene. Rozhodl jsem se zůstat. V 16.40 přestalo pršet – modrá
obloha. Postavil jsem stan a vařil večeři. V 18.40 jsem po jídle. Ležíce
jdu spát ve 20.47, ale nemohu usnout. Ještě ve 23.48 studuji okraj mapy
Retezatu a Balatkovo schéma. Kde jsem? Nevím. Ráno se uvidí.
V háji nad hranicí lesa
Sobota 8. července V noci byly hvězdy. Probouzím se do slunného
rána. Potok vytékající z plesa, jeho bublání a povídání je jako
léčivá hudba. Vstávám v 05.14. Obvyklý rituál bude trvat dvě hodiny.
Dnes ráno jsem za 6,5 dne doprovařil 0,5 litru benzinu a musel ho
doplňovat. Přenádhernému dni v přenádherné scenérii jsem zahrál na
flétnu. V 07.40 vyrážím. Nahoře nad plesem nacházím značku –
červený čtverec. Jdu po něm na široký travnatý hřbet, kterým
i v téhle dvoutisícové výšce tekou potoky. Značek moc není, a tak vždy
vyjdu na horizont a orientuji se, odkud kam vede údolí a kudy asi hřebenová
trasa. Být mlha, tak jsem (ač nad hranicí lesa) v háji. V 10.00 svačím
v příkré stráni. Domnívám se, že po levé ruce už mám Olanul a že se
dívám na spojovací hřebínek mezi pohořími Godeanu a Tarcu.
V 10.20 pokračuji dál. V 11.30 jsem na vrcholku hory, ale je-li to Olanul
(1991), nevím. Je tu jen kus klacku přidržovaný kameny. Snažím se dle
Balatkova schéma a toho, co vidím nebo spíš nevidím (kvůli mračnům
ženoucím se přes hřeben) uhodnout, kam hřebenovka pokračuje. Ve
12.10 odcházím. Jdu úbočím. Procházím stádem ovcí. Bačovi dávám
cigára. Fotím psy a ovce. Ve 14.05 docházím do sedla, jehož se dotýká
tok bystřiny pramenící zpod Olanulu. Sešel jsem až k ní a spáchal
celkovou hygienu. Koupačka byla báječná. Začíná se mračit, temnit a
blýskat. Těsně vedle bystřiny stavím stan a zaléhám do něj. 15.00, a
bouřka nikde. Je tu parádně. V 17.04 se probouzím. Před bouří nebo po
bouři? Tady se mi líbí. Tady zůstanu!
Strkat odpadky do cizího bytu se nemá
V 18.30 jsem po večeři. Chci uklidit obaly od potravin. Vedle kamene jsem
uviděl myší díru. Tak jsem jí zacpal. Vrátil jsem se ke stanu, abych se
najedl a zjišťuji, že mám na levém ukazováčku cosi červeného. Že by
paprika z debrecínského boku, co jsem krájel do těstovin? Nebo že bych se
řízl při krájení? Otřel jsem si jej o trávu. Ukazováček je netknutý.
Za nějakou chvíli zjišťuji, že mám na prstech levé ruky zaschlou krev.
Kde jsem se poranil? Na nic nemohu přijít. Až jsem si všiml, že
v bříšku levého palce, kterým jsem do „myší díry“ cpal odpadky,
mám dvě dírky cca 4 mm od sebe. Zřejmě tam nebydlela myš, ale zmije. Už
vím, že strkat odpadky do cizího bytu se nemá. Je 18.34. Kousnut jsem byl
cca v 18.30. Jsem na sebe zvědavý, probudím-li se živý nebo mrtvý. Můj
stan si oblíbili pavouci.
