Počátky naší státnosti 22 - Hrad Plzeň s kostelem sv. Vavřince
01. 12. 2011
Za vlády knížete Boleslava I.
se utužuje moc knížecího rodu, na jehož počátku stál Přemysl,
v bájích jmenovaný Oráč. Doména tzv. Přemyslovců zpočátku zaujímala
okolí Prahy. S rostoucím vlivem si však podmaňovali další území a
během 10. století ovládli rozlehlý prostor mezi říší Otonů na západě
a Kyjevskou Rusí na východě. Krátce po zániku Velké Moravy krále
Svatopluka hegemonii nad západními Slovany převzal rodící se stát
českých Boleslavovců.
Morava první poloviny 10. století
byla vystavena tlaku staromaďarských kmenů. Těžiště moci se posunulo na
západ, blíž politickým centrům Bavorska, Frank a Saska krále Oty I.,
zakladatele Svaté říše římské. Praha tehdy nabyla významu sídelního
hradu se stolcem vládnoucích knížat, v podhradí při vltavském brodu
rostlo významné centrum dálkového obchodu. Církevně však Bohemie
podléhala bavorskému biskupství v Řezně. Boleslav I. sice dokázal
vojensky ovládnout Polabí, větší část Moravy, Slezsko i Malopolsko,
nicméně se mu nedostávalo politické moci pro své knížectví obnovit
samostatnou církevní správu, udržet moravské arcibiskupství. Poddáním se
východofranskému králi Arnulfovi v roce 895 (Spytihněv) se Bohemie
odevzdala do rukou bavorskému episkopátu, který zásadně brojil proti
církevní samostatnosti Svatoplukovy říše i zde zaváděné
staroslověnské liturgii. Od konce 9. stol. v Praze působil archipresbyter,
kněz dosazovaný řezenským biskupem, mezi oběma centry se rozvíjel
diplomatický a obchodní ruch. Význam spojnice z horního Podunají přes
Prahu dál do východní Evropy ještě posílil po maďarském záboru
Panonie.
Do období vlády Boleslava I.
(935–972) se datuje budování kastelánských hradů určených ke správě a
ochraně země. K nejdůležitějším náležel hrad Plzeň, mocenský
opěrný bod na západě Čech situovaný na stezce do biskupského Řezna.
První zmínka o Plzni pochází z kroniky Dětmara z Merseburku a vztahuje
se k r. 976. Tehdy zdejší posádka zaskočila a v blízkosti hradu (iuxta
Pilisini urbe castra) pobila oddíl Bavorů, táhnoucí ku Praze proti knížeti
Boleslavovi II. Hrad však bezpochyby vznikl dříve, podnět k jeho založení
mohl přijít již v letech 895–915 za vlády knížete Spytihněva. Byl to
právě on, který v závěru 9. stol. podvakráte cestoval do Řezna, aby
stvrdil věrnost králi Arnulfovi a žádal pomoc proti Moravanům.
Jen nejvýše postavení
tehdy vlastnili koně. Ostatní museli pěšky nebo pomalými těžkými povozy.
Stezky byly nekvalitní a putování po nich namáhavé. Vydat se z Prahy do
Řezna, znamenalo na cestě strávit několik dnů. Podél Mže (dnes Berounka)
existovaly nebo po určitých úsecích vznikaly hradiště či menší
dřevěné dvorce. K prvním patřil Tetín. Neprostupný křivoklátský hvozd
ovládal dvorec na Zbečně. Následoval Týřov, kterému nejspíš
předcházelo hrazené sídlo v dnešní vsi Hradiště. Údolí Mže s mnoha
meandry, hluboké lesy a nepřehledný terén však nebyly perspektivní pro
rozvoj staré zemské stezky, jejíž význam v 10. století nebývale
vzrostl. Místo k založení hradu Plzeň jeho stavitelé vybírali patrně
již v době, kdy se cesta od Tetína zkrátila podél Litavky k budoucímu
Královu dvoru, Žebráku a Mýtu, aby se u Rokycan stočila k brodu přes
řeku Úslavu. Nově vytyčená trasa prostoupila údolím mezi Brdy a
Křivoklátskými vrchy a dodnes je hlavní dopravní tepnou k našim
západním hranicím. Pro otevření kratší cesty od Tetína k Plzni muselo
být s tehdejším vybavením vynaloženo mimořádné úsilí. Dostatek
kvalitního dřeva při kácení lesů však představoval vhodný materiál
k výstavbě hrazených dvorců a sídel. Nejinak tomu bylo i v případě
hradu Plzeň.
V současné Plzni
bychom však raně středověký hrad stěží hledali. Stával na protáhlé
ostrožně vrchu zv. Hůrka ve Starém Plzenci, 6 km jihovýchodně od Nové
Plzně. Ta byla založena o více než tři sta let později. Z někdejší
přemyslovské pevnosti se do dnešních dob dochovalo rozlehlé hradiště
s jedinou původní stavbou, rotundou sv. Petra a Pavla. Lokalita ostrožny nad
brodem přes řeku Úslavu byla osídlena již v dobách dřívějších,
nicméně v 9. stol. existence hradu doložena není. Strategicky zvolené
místo i jeho okolí bylo zarostlé staletými stromy. Ty bylo nutné vykácet
a řezivo použít jako stavební materiál. Činnost, která předznamenala
vznik zemské stezky i hradu Plzeň bylo žďáření a mýcení lesů,
především pak řezání a tesařské úpravy dřeva. Základním výrobním
prostředkem tehdejších stavitelů byly sekery a pily, od slovního základu
pílit pochází slovo piliny, patrně ale také píle a pilný. Jak se těmto
„pilným“ lidem říkalo, nevíme, možná se ale jejich práce či
pojmenování staly základem názvu hradu, který měli za úkol stavět.
„Pilisin“ z nejstaršího zápisu
může zachycovat právě slovo pílit či pila – pilis. Koncovka -in je
obdobou názvů Tet-in či Rokytz-an, které spojují místo s lidem (m-an,
obecně muž). Pilisin pak představuje výraz pro stavbu dřevěného
hradu, stavitele vykonávající práci s pilou. Pozdější odvozeniny od
původního Pilisin z r. 976; Plizen (1048, 1146, 1220), Pilzen (1131), Pelzen
(1160) směřovaly k dnešnímu českému názvu Plzeň, poprvé použitého
v listině z 12. století (1165) při zmínce o plzeňském kastelánu
Držislavovi „Drisizlau de Plzen“. Německé Pilsen pouze
zaznamenává starší tvar jména, jak je uvedl již Dětmar z Merseburku.
Název je ojedinělý a jeho původ nebyl zatím spolehlivě vysvětlen.
Nejčastěji se uvažuje souvislost s německým výrazem Pilz – houba či
třídou bezobratlých zv. plži. Avšak oba výklady unikají racionálnímu
důvodu, proč by jméno přemyslovského hradu Plzeň mělo mít
„houbařský“ původ u našich sousedů nebo jakkoliv souviset
s živočichem, který si na houbách s oblibou pochutnává. Nicméně slovo
„plž“ bude nejspíše odvozeno od starého tvaru plížit se (pohybovat se
lež-mo), tedy po-lož-it a mohlo by odrážet výraz související
s položením osady či vojenského tábora.
Právě strategická poloha
na dálkové cestě z Prahy do Bavorska řadila hrad Plzeň mezi
nejvýznamnější v přemyslovské hradské soustavě a měla nemalý
vojenský význam. V r. 955, tedy ještě před písemně doloženou existencí
hradu, došlo k události s přemyslovskou Plzní zřejmě související. Toho
roku kníže Boleslav I. po dohodě s císařem Otou I. vypravil do Bavorska
jízdní oddíl o síle tisíce mužů. U města Augsburku se schylovalo
k rozhodující bitvě s Maďary. Na poli zvaném Lešské se soustředila
vojska Franků, Sasů, Bavorů i Čechů, aby zničující silou
těžkooděnců udeřila na obávané nomády, po dlouhá léta pustošící
kraje střední, jižní i západní Evropy (poč. naší státnosti č.20).
Pro nás je důležité, že k boji došlo ve svátek sv. Vavřince dne
10. srpna. Otova hotovost za cenu velkých ztrát Maďary porazila,
z rytířů Bohemie se domů mnozí již nevrátili. Přeživší křesťané
vzdali dík svatému Vavřinci, byl jim ochráncem i pomocníkem v památném
vítězství nad divokými bezvěrci. Český oddíl patrně vedl Boleslavův
stejnojmenný syn, neboť po hrdinném veliteli obrany Augsburku – biskupu
Udalrichovi – poté neváhal pojmenovat jednoho ze svých potomků, kněžice
Oldřicha. Při zpáteční cestě z jižního Bavorska muži překročili
zemskou hranici. V úvahu připadá Brůdek u Domažlic, a nejspíš neminuli
polohu Plzně. Boleslavovo knížectví se stávalo pevnou součástí
křesťanského universa a žádný z významných hradů nemohl postrádat
kostel, zvláště byl-li budován při cestě k biskupskému Řeznu. Pokud se
oddíl v hradbách Plzně utábořil, přišel zřejmě i návrh zasvětit
nový kostel patronu vítězného tažení sv. Vavřinci. Na západě Čech má
svatovavřinecká tradice silné kořeny, dodnes se slaví srpnová pouť
v Domažlicích. Příznačný patronát knížecího kostela na hradě Plzni
napovídá cosi o existenci přemyslovského hradu již k památnému datu
bitvy na Lechu v srpnu 955.
V době rozkvětu
stálo v hradské aglomeraci 8 kostelů, k roku 1131 je zde uváděno sídlo
zástupce pražského biskupa (archipresbyter Pilzenensis).
Výjimečnost hradu v raně středověkém knížectví dokladují i nálezy
denárů s textem PILZEN CIVITAS ražených kolem roku 1010 v období vlády
knížete Jaromíra, snad ve zdejší mincovně. Pod hradem vyrostlo městečko
s tržištěm a kostelem sv. Jana Křtitele, v podhradí leží Malá Strana,
jíž dominuje kostel Narození Panny Marie. Dnes již neexistující východní
předhradí zaujímala osada s purkrabským dvorcem a kostelem Svatého
Kříže. Patrně není náhoda, že Staroplzenecké hradiště připomíná
jiný přemyslovský hrad – Prahu. Podle dnešního stavu bychom tak
odvážnou myšlenku stěží vyslovili, pokud se však vrátíme o tisíc let
zpátky, do přelomu 10. a 11. stol., Stará Plzeň i knížecí centrum
v Praze vykazují řadu pozoruhodných paralel. Možná již hledáním
vhodného místa k založení mocenského střediska na západě Čech
tehdejší lokátoři rozpoznali v táhlé ostrožně nad řekou Úslavou
podobnost s polohou, na které vznikal Pražský hrad. Na jihu se hradiště
prudce svažuje k řece, v Praze k Vltavě, tady k Úslavě. Ze severu je
chrání údolí potoka, v Praze Brusnice, tady říčky Bradavy. Pod hradem
vzniká osada nazvaná Malá Strana, za řekou trhová osada, město Starý
Plzenec. Pokud se pod hradem Plzeň prokáže existence dřevěného
přemostění zátopové nivy s řečištěm, máme analogii s nejstarším
pražským mostem, který předcházel kamennému zv. Juditin. Tvar zdejšího
hradiště je prakticky totožný s původní terénní morfologií
přemyslovského hradu v Praze, pouze je zrcadlově otočen; v Praze nejníže
položená opyš ukazuje k východu, ve Staré Plzni k západu. Ani
urbanistická struktura hradu a předhradí nevykazuje velké odchylky.
Nejstarší podoba Pražského hradu ještě s minimální zástavbou má
zužující se ostrožnu přepaženou dvěma příčnými příkopy a valy,
přičemž hlavní hradba vzniká až před západním předhradím
(v případě Plzně východním). Vstup do hradu byl původně na místě
jižního úbočí tzv. Bílou věží, shodně s raně středověkou Plzní,
na opyši ústí průběžná komunikace celým hradem druhou bránou v tzv.
Černé věži. Pozoruhodnou paralelu vykazují i sakrální stavby.
V bývalém předhradí Pražského hradu stával kostelík Panny Marie
v téže poloze, jako ve Staré Plzni kostel sv. Kříže. Pražský kostel
Všech svatých (je součástí pozdějšího královského paláce) stojí
v poloze staroplzenecké rotundy sv. Petra a Pavla. Nejvýznamnější
církevní stánek hradu Plzeň, sv. Vavřinec s knížecím dvorcem, zaujímá
ústřední místo na akropoli totožné s polohou hlavní pražské baziliky
sv. Víta. Nejstarší dvorec knížecího hradu v Praze znám není, je však
nasnadě, kde jej hledat. Řada podobností skutečně vytváří domněnku, že
stavitelé hradu Plzeň se nechali inspirovat pražskou sídelní aglomerací a
počáteční vývoj obou hradů byl takřka shodný. Vyvstává otázka, proč
„stará“ královská Plzeň přestala ve 13. století vyhovovat potřebám
vrcholného středověku a naopak Praha zaznamenala v téže době nebývalý
rozvoj, hodný evropského a světového velkoměsta.
Rozdíl je v symbolice
obou knížecích hradů. Terénní konfigurace pražského hradiště
vykazovala obdobné strategické nevýhody jako hradiště v Plzni. Praha však
měla tradici nastolovacího místa panovníka a byla mauzoleem vládnoucího
rodu. Sv. Václav se stal národním světcem a kostel sv. Víta biskupskou
bazilikou. Plzeňský hrad takovými státními atributy nedisponoval. O jeho
budoucnosti rozhodovala jen a pouze strategická poloha, ve vrcholném
středověku již ne zcela vyhovující. Přestavba „dřevné“ pevnosti
v původních hradbách a přeměna celé sídelní aglomerace na kamenné
město gotických forem vyžadovala vysoké náklady, přesto se zdá, že
tímto „lokačním“ pokusem Stará Plzeň v polovině 13. století
prošla. Dobový urbanistický trend pravoúhlé výměry ulic a rozměrného
čtvercového náměstí však mohlo splnit pouze založení města „na
zelené louce“, v Čechách posledních Přemyslovců poměrně běžná
praxe. K nové fundaci jistě přispěla i změna těžiště z Řezna
k císařskému Norimberku, která odklonila průběh zemské stezky severněji
na spojnici Rokycany – Stříbro. Když se v Nové Plzni začínaly stavět
nákladné gotické domy prvních měšťanů a byly vyměřeny základy chrámu
sv. Bartoloměje, Stará Plzeň si nadále zachovala provinční měřítko
raně středověké osady. Veškeré významnější investice se ve 14. stol.
odehrály v jiné Plzni, založení královské pevnosti Karlskrone –
Radyně odsoudilo čtyřsetleté osídlení staré hradské aglomerace ke
stagnaci a pozvolnému zániku. Město Starý Plzenec s hradištěm zaniklého
přemyslovského hradu nám tak může nabídnout cenný pohled do minulosti,
ukázku raně středověké aglomerace před nástupem gotického urbanismu. To
může být v mnoha ohledech poučné i pro pochopení historického a
stavebního vývoje přemyslovské Prahy v době před mohutnou budovatelskou
expanzí císaře Karla IV.
Radek Míka
