Průvodčí moji a každého, kdož v světě tápá, v pravdě jsou dva: Drzost mysli, všeho ohledující, a zastaralý při věcech Zvyk, pravdy barvu šalbám světa dávající. Půjdeš-li za nimi s rozumem, kdokoli, bídné motaniny pokolení svého spolu se mnou uhlédáš; pakliť se jinák zdáti bude, věz, že obecného zmámení brylle, skrze něž vše naopak vidíš, na nosu tvém strmí.
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L. P. 1623

Obecného zmámení brylle, skrze něž vše naopak vidíš

Plánovitému hospodářství chybělo zboží, a našemu tržnímu peníze, i proto, že zvyk, jak říká Komenský, dává šalbám barvu pravdy. Příliš mnoho lidí si totiž zvyklo, že peníze se především fasují, a ne že se především trží. Samozřejmost, s jakou jsou zadlužovány generace, které se ještě ani nenarodily, nasvědčuje, že zhodnocování odkazu předchozích pokolení – bohatství Slezska, Moravy a Čech – obyvatelstvo ani jeho reprezentace v posledních desetiletích moc nepreferovaly. Veřejné mínění je jako obrovitý setrvačník. Jakou paseku nadělá, když je vyoseno, ilustruje nejen znárodňování a doba po únoru 1948, ale i „motaniny pokolení našeho“ poté, co slovo „zviditelnění“ začalo „zdobit“ projevy politiků a české firmy a jejich zboží přestaly být vidět na domácím a zahraničních trzích. Podkopávání víry ve svou zemi i v sebe sama, pokleslé mínění o průmyslových regionech, technickém vzdělání, řemeslech a dělnických profesích, jsou jen některými z příčin, nynějšího nesmělého směrování českého zemědělství, průmyslu, dopravy a dalších oborů zpátky k někdejším pozicím. Aby se druhdy osmé nejprůmyslovější zemi světa, a jedné z nejvzdělanějších, dařilo, je třeba, aby své síly opět upnula na budování národní hrdosti, zdatnosti, vzdělanosti a kreativity populace. A aby investovala nejen peníze, ale i společenské uznání. Aby jako za dob Tomáše Garrigua Masaryka nebylo faux pas dávat za vzor pracovité lidi a přestali se glorifikovat ti, kteří České republice pouštějí žilou.
Jaromír Kainc