O to když on se mnou mluví, hle, teď po straně jakýsi – nevěděl sem, muž-li či žena (nebo divně jaks zakuklený byl a okolo něho jako mhla se dělala) – k nám se přiloudě dí: „Všudybude, kam s tímto pospícháš?“ „Do světa ho vedu (dí on), prohlédnouti jej žádostiv jest.“ „A proč beze mne? (řekl onen zase). Víš, že tvá prováděti, má ukazovati, co kde jest, jest povinnost. Nebo Její Milosti královny vůle není, aby kdo do království jejího vejda, sám sobě, co vidí a slyší, dle líbosti vykládal a něco tu mudroval: než aby se jemu, co a k čemu která věc jest, povědělo, a on na tom přestal.“

Není vůle, aby kdo do království vejda, něco tu mudroval

Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L.P. 1623

Doba internetu sice přeje individuální organizaci cest a pobytů, Stále však bude existovat obrovská skupina lidí, kteří budou preferovat, aby jim dovolenou někdo připravil a oni se nemuseli o nic starat. Ostatně, díky špatné volbě cestovní kanceláře ještě u nás žádnému spotřebiteli exekutor nezabavil majetek či nepřišel o celoživotní rodinné úspory, což se u řady jiných v Česku vehementně vnucovaných komodit říci nedá. A nikomu, a snad ani státu, to divné nepřipadá. Zato u cestovních kanceláří a nověji i cestovních agentur? Kdo ví…