Do nového roku za sebe a své podnikání

Ing. Zdeněk Juračka

Z hlediska maloobchodu byl rok 2011 přes výkyvy poměrně klidný. Ačkoliv se prodalo méně zboží, obrat díky inflaci dosáhl úrovně roku 2010. Coby předsedu Svazu spotřebních družstev České republiky mne těší, že za této situace spotřební družstva dosáhla oproti roku 2010 celkově lepších výsledků. Začíná se zúročovat naše píle a flexibilita – schopnost rozšiřovat služby. Navíc zákazník ocenil, že jsme se vydali cestou regionálních nákupů a podpory českých potravin. Tyto kroky sice nejsou něčím novým, neboť o nich každý mluví, ale my je opravdu děláme.

S prezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu České republiky Ing. Zdeňkem Juračkou se potkáváme šestý den roku 2012. Rozhovor jsem začal úvahou z úvodníku tohoto vydání, že peníze dělají peníze, o které jde v tržním hospodářství až na prvním místě. Že představitelé méně civilizovaných zemí peníze vybrané na daních, popř. z privatizací, dotací nebo zahraniční humanitární pomoci, bez skrupulí rozkrádají. Civilizovanější že preferují korupci a zadlužování státu, přičemž ručiteli za úvěry nabírané kvůli jejich chamtivosti a manažerské impotenci jsou obyvatelé jimi řízené země. A pak státy, kde velké objemy peněz vybraných formou daní získávají díky obrovským objemům tržeb. Kde nejen po krizi dělají vše pro to, aby jejich trh disponoval co největší kupní silou. V Česku není zřejmé, že by nás vláda chtěla vyvést z hospodářské recese i za pomoci udržení kupní síly českého trhu, tedy i intenzivnějším využíváním koupěschopnosti turistů. Její přístup, tak jako politických stran, k cestovnímu ruchu charakterizují nejen nulová očekávání a s tím spjaté vytváření podmínek pro větší využívání jeho schopnosti posilovat českou ekonomiku, ale i to, že dle kompetenčního zákona spadá do stejného rezortu jako pohřebnictví. Málokdo si uvědomuje, že cestovní ruch je výsostně univerzální obchodní platformou spojující přednosti domácího obchodu a exportu. Že zvyšuje kupní sílu na lokálních trzích, neboť spotřebitelé z jiných ekonomických systémů jezdí nakupovat do navštěvované země či místa kvůli její pověsti, očekávaným zážitkům, shoppingu, rekreaci aj. Výkonnost českého incomingu navíc torpedují byrokratické překážky a s nimi spjaté kupčení s vízy. Díky nim náš kafkovský stát rok co rok přichází o miliardy dolarů. Bohaté turisty z Číny, Indie, Společenství nezávislých států, Vietnamu a odjinud totiž pracovníci našich vízových pracovišť z kapacitních důvodů nezřídka posílají pro schengenská víza k unijním kolegům, a ti pak své peníze jezdí utrácet do vstřícnějších zemí Evropské unie.
Pane prezidente, bojkot koupěschopných spotřebitelů určitě neprospívá obchodu a ani hospodářskému rozvoji jakékoliv země. Tak komu?
To opravdu nevím. Za socialismu se říkalo, kdo nekrade, okrádá svoji rodinu. Nevím, vracíme-li se, bohužel, k tomuto socialismu, ale určitě spějeme ke stavu, kdy kdo nekrade, šidí svoji rodinu. Když vidíte případy krádeží století či tisíciletí, které se dějí tam „nahoře“, musí to být pro mnohé minimálně strašně lákavé. Ale doporučit to nikomu nemohu, protože když někdo „dole“ ukradne pět sedm tisíc korun, tak ho zavřou. Ty „nahoře“ (pokud vůbec) budou soudit do Soudného dne, protože u nich se české pozemské soudy verdiktu zpravidla nedoberou. To je na začátek nového roku takové smutné konstatování. Ale nebuďme skleslí, i když dobře už bylo. Český člověk, který je velmi flexibilní a adaptabilní, si rychle zvyká i na horší podmínky. Vidím to např. i v cestovním ruchu a maloobchodě. Působí v nich spousta firem, které už měly být díky krizím či hospodářské recesi dávno „pod vodou“, a stále fungují, protože poskytují dobré služby. Po dobrých službách je stále velká poptávka. Společnost nebo živnostník, kteří kvalitní služby poskytují, se proto v naší zemi mohou velmi slušně uživit. Přeji tedy i těm, co se mají hůř, aby „neházeli flintu do obilí“ a bojovali, vzdorovali nepřízni, kterou současná doba přináší. Hlavně za sebe, za své podnikání. Nedomnívám se, že je všechno ztracené.

• www.socr.cz