Menu

Stav komunikací v České republice, především pak v Praze, je katastrofální. Objížďky, rozkopané ulice a řada dalších nepříjemností (odporujících základním trendům a logistice dopravní obslužnosti vyspělých evropských metropolí) jsou toho permanentně důkazem. To nám, kteří realizujeme dopravu pro klientelu vyžadující nejvyšší standard, přidělává spoustu starostí. Uvažujeme tedy, že od Tatry Kopřivnice zakoupíme několik nových terénních autobusů s vysokým indexem průchodnosti. Ostatně, nejedná se o žádnou převratnou novinku, veřejnosti již byly předvedeny na řadě renomovaných mezinárodních veletrhů cestovního ruchu. S jejich pomocí totiž v pohodě překonáme nejen dobrodružný off roadový povrch pražských komunikací, ale možná i trvale rozbředlá blata administrativních tenat, v nichž již nadobro utonul nejeden z našich někdejších konkurentů. Díky luxusním off roadovým autokarům – „teréňákům“ s vyprošťovacím navijákem – budeme všude ještě o něco dříve než dnes, a budeme tak moci ještě kvalitněji zajišťovat dopravní služby pro japonské, americké, západoevropské a další dobře situované návštěvníky Prahy. Program, myšlenkově navazující na již ukončený projekt Apollo americké NASA, nazvaný: „Projeď se po měsíčním povrchu“, bude do Prahy lákat desetitisíce nových vysoce solventních turistů. Jistě rádi zde v Praze utratí další 3 až 4 miliardy ke stávajícím zhruba dvěma miliardám USD ročně, které tu dosud nechávají. A to už jistě stojí za to, abychom si všichni hrábli až na dno. Zejména pak úředníci od magistrátu až po městské části – bagrem – a to i do těch několika málo nerozkopaných pražských ulic.
Josef Zvoníček – duben 2001, Všudybyl, čtvrté vydání 2001

Občanský průkaz pro Interbus Praha

30. 06. 2008

Interbus Praha má nejen půlstoletého spolumajitele, ale stejně jako já narozeniny den po Janu Amosu Komenském. Letos slaví patnáct let. Tak tímto konstatováním jsem v pátek 14. března 2008 otevřel rozhovor s výkonným ředitelem a spolumajitelem firmy Interbus Praha panem Josefem Zvoníčkem.
Je to tak, 29. března 1993 jsme naši společnost založili. Ta se tedy nyní chystá převzít občanský průkaz. No, a když už jste připomněl věk, jest mi konstatovat, že půlstoletý spolumajitel má ve firmě paní recepční, které příští rok bude osmdesát. Jsem přesvědčen, že tak báječnou recepční nemá nikdo jiný v celé České republice. Právě i díky ní k nám lidé rádi volají. Říkají, že už první kontakt s Interbusem je díky ní velice příjemný.

Rok 2007 byl v oblasti incomingu do Prahy evropsky nadprůměrný. Jaký ale byl pro vašeho třinácti / čtrnáctiletého pubescenta?
Měli jsme více práce, více zakázek, více starostí, ale na konci byl nižší obrat než roky před- tím. A to v souvislosti se zpevňováním české koruny vůči euru, protože zhruba šedesát procent inkasa máme v eurech. Takže díky euru žádná sláva.

Bylo by pro váš byznys přínosem, kdyby už Česko bylo součástí eurozóny?
No to by bylo úžasné! Jsem pro všemi jedenácti, abychom měli euro zavedeno co nejdříve.

Co Interbusu Praha dáváte k narozeninám?
Mercedes-Benz Sprinter pro osmnáct pasažérů. V pondělí přebíráme nový osmadvacetimístný Isuzu Touran Car a poslední týden v březnu budeme přebírat velký nový luxusní padesátimístný autokar Mercedes.

Z toho, jak levné dárky Interbus Praha k narozeninám dostává, je zřejmé, že vás kurz eura nezdrtil.
Pravdou je, že nejen my, ale i dopravní prostředky stárnou, a autobusy, pokud to lze, vyměňujeme po třech letech. Ve dvou případech to tedy je pravidelná obměna a Isuzu pak rozšíření vozového parku. Ostatně jeden minibus nám loni ukradli v Itálii…

No a jak se vám jezdí po Praze?
Obehraná písnička. To už jsme probírali mockrát. Doktore, máte na mysli ony terénní autobusy off roady 6×6, o nichž jsem v roce 2001 referoval v rámci vaší ankety ke stavu dopravních komunikací na území České republiky?

Nejen terénní autobusy, ale i dopravní obslužnost hostů ubytovaných v hotelích v centru města. Ostatně, existují na tak velká kola „botičky“?
Ano, existují i na autobusy. Bohužel. Co se týká autokarové dopravní obslužnosti pražských hotelů v centru Prahy, situace se stále nelepší, a to na rozdíl od většiny evropských měst, v nichž lze v devětadevadesáti případech ze sta dovézt klienty až přímo k hotelu. V Praze je to složité a ubytovaní hosté musí do hotelu mašírovat často i za deště či jiných nepříznivých meteorologických podmínek. Rovněž překládání kufrů z autobusu do minibusů, které je hostům odvezou do hotelu, je komplikací. Nemyslím si, že to přispívá k rozvoji cestovního ruchu v Praze. Navzdory těmto okolnostem bych rád vyzdvihl vstřícnost a operativnost pracovníků pražského magistrátu, kteří nám, pokud v naléhavých případech žádáme o výjimky pro vjezd autobusů k hotelům, vycházejí ope­rativně vstříc.

Co vaše oddělení incomingu – cestovní agentura?
I té se loni dařilo lépe než předchozí roky. Letos jsme uzavřeli smlouvu s další velkou MICE firmou, s Agenturou Carolina. A jsme hrdi na to, že i ona bude využívat služby a vozový park Interbusu Praha.

Předchozí, čtvrté vydání Všudybylu přináší informaci a nabídku Kolektorů Praha z oblasti zážitkové turistiky, atraktivní prohlídky pražského podzemí.
Také my jsme pro letošní rok pro jednoho ze zahraničních partnerů vymysleli dva nové zážitkové produkty. Grilovací merendu na české vesnici (za Prahou), v siře stylovém, tedy i tak trochu zabahněném dvoře selského statku, a druhou obdobně laděnou záležitost – prohlídky v originálních socialistických panelákových bytech, v nichž zůstalo vše postaru. Umakartová jádra, kuchyňské linky apod. Něco jako ve scéně z filmu „Samotáři“, v níž Japonci chodí do rodiny. Obyvatelé bytu jsou normálně doma, takže se účastníci zrovna tohoto zájezdu mohou seznámit s tím, jak se u nás žilo za předchozí éry.


 

Archív vydání

2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 04/2017
04/2017 číst aktuální číslo