Menu

Lázeňství klíčovým faktorem udržení konkurenceschopnosti České republiky

08. 06. 2014

S Chairman Europe, Microsoft CorporationIng. Janem Mühlfeitem se potkáváme 7. května 2014 v době, kdy chystám šesté vydání Všudybylu, jehož hlavním tématem je lázeňství. A protože daleko větší část roku tráví ve společnosti představitelů cizích vlád a zahraničních byznysmenů než doma, zeptal jsem se jej, jak v zahraničí pohlížejí na české, popř. slovenské lázeňství.
Honzo, registrují vůbec, že cosi takového existuje?
Pojal bych to šířeji. Dělám zhruba dvě stě letů za rok a po celém světě se setkávám s představiteli zemí – jejich vlád a byznysu – a samozřejmě také s poněkud méně exponovanými lidmi. Fenomén českého a slovenského lázeňství je pro mnohé z nich nadčasový. Nejen kvůli historii, kdy naše lázně byly „salony Evropy“, v nichž se setkávali nejmocnější lidé tehdejšího světa. Ale i kvůli proslulé karlovarské kúře; vodoléčebným metodám Vincence Priessnitze a kúrám a dietám Johanna Schrotha, které se od nás ze Slezska rozšířily do dalších evropských lázní; kvůli Václavu Libenskému, který působil v Poděbradech a položil základ úspěšné léčbě stavů po infarktu myokardu; díky unikátní metodě profesora Václava Vojty, kterou zázračně léčí následky dětské obrny i v našich Jánských Lázních; kvůli výsledkům klimkovické rehabilitační metody Klim-Therapy, kvůli léčbě v Dětské lázeňské léčebně v Lázních Kynžvart či Luhačovicích. Zejména u dětí dokáže včasná komplexní lázeňská léčba zabránit rozvoji těžkého onemocnění. Těžko kdo u dětských pacientů spočítá ekonomický přínos výsledků úspěšné léčby, jak to umíme u dospělého pacienta se sníženou pracovní schopností, kterého přírodní léčivé síly vrací do plnohodnotného života. U dětí se jedná o úsporu léků a nákladů na opakovanou hospitalizaci v dospělosti, na sociální podporu po celou dobu jejich života…

No, je vidět, že ses na mé interview připravoval stejně pečlivě, jako já na hostování ve tvé televizní talkshow „Rendez-vous ČT24“.
Asi to bude tím, že čtu Všudybyl a že díky softwaru od Microsoftu nemám problém, ať jsem kdekoliv po světě, nahlédnout do archivu na www.e-Vsudybyl.cz a pomocí textového vyhledávače najít informace, které potřebuji.
Provozovatelé léčebných lázní v České republice léčebné lázeňství nezanedbali. České léčebné lázeňství, to není jenom slatina, minerální prameny, čistý vzduch a hezká místa, ale také odborně zdatný lidský potenciál, kterým tento medicínský obor v Česku a Slovensku disponuje. Bohužel, nikdy jsem neměl tolik času, abych si mohl dovolit jet do lázní na delší dobu. Říkám bohužel, protože rozdíl mezi wellness a spa není ani tak v režimu či procedurách, jako v délce pobytu. V čase, který je přírodním léčivým zdrojům poskytnut na to, aby mohly lidský organismus vrátit do stavu, v jakém se nacházel před tím, než onemocněl, a u chronicky nemocných lidí tak učinit „alespoň“ na půl cesty. Tedy zvýšit kvalitu jejich života. K nastolení adaptačních mechanismů zdravého člověka totiž dochází zpravidla až po třech a více týdnech, u řady indikací třeba po šesti. Co se týče mých osobních zkušeností s našimi lázněmi, navštěvuji je minimálně dvakrát za rok. Naučit se relaxovat je totiž strašně důležité, a pro lidi ze Západu obzvlášť. Už nikdy nebude méně stresu, už ho bude jenom víc, a my nevíme, jak s ním pracovat. Východní kultury a filozofie, ať už v Číně nebo v Indii, to umějí. Kdybych před sedmi lety navrhl, že na schůzku nejvyššího vedení společnosti Microsoft pozveme Deepaka Chopru, který je takovým duchovním vůdcem v oblasti výživy, zdravého života a osobního rozvoje – a mimochodem bude příští týden v Praze – tak by se na mne dívali jako na blázna. A před třemi lety nám tam přednášel. Je světově uznávanou autoritou, která spojuje Západ s duchovním odkazem Východu. Skutečně se musíme naučit odpočívat, bránit přepětí a vyčerpání svého organismu, a k tomu lázeňství rozhodně patří. Nejde „jen“ o to, že příroda uzdravuje, ale patří to do mixu konkurenceschop­nosti každé země právě proto, že odpočatí obyvatelé podávají lepší výkon, což se projevuje v produktivitě práce. O tom jsem přesvědčen! A co mne k tomuto závěru mimo jiné vede? Že státy s nejvyšší konkurenceschop­ností jsou ty, jejichž kultury tuto oblast nezanedbávají. Naopak, vládne v nich důraz na využívání blahodárných přírodních zdrojů, na lázeňství, saunování, pohyb a relaxaci v přírodě atp.

Honzo, zmínil jsi lidský potenciál lázeňství. Znalosti a dovednosti předávané a zdokonalované z generace na generaci. Výsledky bádání a jejich úspěšnou aplikaci v praxi. Špičkový vědecký potenciál. Jak to všechno zahodit, ilustruje i likvidace Výzkumného ústavu balneologického Mariánské Lázně. Co na tom, že konkurenceschopnost země, obzvláště malé rozlohou a počtem obyvatel, je v umu a vědecké vyspělosti, ve vzdělanosti lidí žijících na jejím území.
Rozhodně. Kniha „Start-Up Nation. The Story of Israel?s Economic Miracle“ Dana Senora a Saula Singera, která vyšla v překladu Hany Škapové i v češtině, se například zaměřuje na otázku, čím to, že ve státě, který existuje pouhých šedesát let, má 7,1 mil. obyvatel a žádné přírodní zdroje, ve státě, který je trvale od svého založení se sousedy ve válečném stavu, vzniká mnohem víc firem než v Jižní Koreji nebo Japonsku, Indii či Číně, a ukazuje izraelský model. Jeho pilíře tvoří vzdělanost, propojení s technologiemi a hlavně uvažování „startupového národa“. Švýcarsko je zase učebnicovým příkladem propojení školského systému s vědou a aplikovaným výzkumem a výrobní praxí. Je to zajímavá země pro investory. A skandinávské země? To je to samé! Pro naši konkurenceschopnost je tedy model jasný. Jsme malá země, která má omezené nerostné zdroje, která musí těžit z exportu a být atraktivní pro investory. To vyžaduje vysokou míru zručnosti a kreativity řemeslných profesí, celkově vysokou vzdělanost a flexibilní pracovní sílu. A dostáváme se zpátky k lázeňství. Pokud chceme, aby lidé podávali skvělé výkony, tak do tohoto modelu, navzdory případné nepřízni resortního ministerstva, české legislativy, lidské blbosti či lhostejnosti umocňované klíčovými pozicemi lidí prosazujících jiné zájmy, české lázeňství patří. Pro výkonnost, resp. konkurenceschopnost na trhu práce je u top manažerů i u lidí, kteří pracují v dělnických profesích v továrnách, klíčovým faktorem dobrá osobní kondice. Když jsem nedávno ve Státech přednášel na Harvardově univerzitě, položil jsem posluchačům otázku: „Když se podíváte na Daimler, je to pořád ještě automobilová firma, nebo softwarová?“ Koukali na mne… Tak jsem si odpověděl: „Já nevím. Náklady na výrobu nového mercedesu z šedesáti procent tvoří software, neboť je v něm zabudováno šestnáct plně funkčních počítačů.“ Proč tento příklad uvádím? Protože u lidí, kteří se na výrobě takto špičkového automobilu podílí, je jedno, jestli jsou designéry, nebo servisními techniky. Nároky na jejich znalosti a dovednost v této prudce se vyvíjející oblasti jsou ohromné. Musí být flexibilními profesionály, aby stačili držet krok s překotným vývojem IT a dalších technologií. To samozřejmě klade vysoké požadavky i na schopnost intenzivně odpočívat, a je jedno, jakou práci ve výrobním řetězci zastávají.
Další věcí je demografický vývoj. Na to, aby se udržela stabilní populace, je potřeba 2,1 dětí na jednu ženu. Evropský průměr je 1,6 a my? 1,4. Česká republika vymírá! Jak tomu zabránit? Existují v zásadě čtyři strategie: První, že si lidé musí šetřit na důchod. Druhá, že budou odcházet do důchodu později. Třetí je imigrace a čtvrtá zvýšení produktivity práce. Pro naplňování většiny těchto strategií je třeba, aby lidé byli zdraví a ve formě. Aby uměli odpočívat a vydrželi při maximálním nasazení v pracovním procesu déle než v minulosti. Tedy další důvod, proč je možné a hlavně nutné na lázeňství pohlížet jako na jeden z klíčových faktorů udržení konkurenceschop­nosti České republiky.
Když se bavím s nejvyššími představiteli, v poslední době třeba s Madeleine Albrightovou nebo Tonym Blairem, všichni říkají, že máme nádhernou zemi a že k nám určitě jezdí hodně turistů. Byl bych rád, kdyby tomu tak bylo, a navíc kdyby se (vyjma Madeleine Albrightové) jejich vnímání Česka neredukovalo jen na Prahu. Kdyby k nám jezdilo ještě víc zahraničních hostů a peníze z jejich útrat daleko větší měrou podporovaly rozvoj ostatních krajů Čech, Moravy a Slezska. Ale to by bylo třeba dělat lepší marketing včetně obchodní propagandy nejen českému strojírenství, sklářství, české hudbě apod., ale i českému lázeňství.

Interview s Georgem Hozmanem, spoluzakladatelem českého „Národního fondu expertů“, který se inspiroval zkušenostmi svých německých kolegů, nazvané „Budoucnost potřebuje zkušenosti, aby si nezavírala dveře k prosperitě otevřené předchozími generacemi“, uvozuji: „Na české hospodářství, školství, správu věcí veřejných i další sektory dopadají důsledky generačního problému naruby, kdy byli po roce 1989 odsunuti zkušení odborníci, zpřetrhány obchodní vazby, přeskočena střední generace a do top managementů přišli lidé bez zkušeností. Bohužel, kdo neví, že neví, často opakuje předchozími generacemi překonané chyby. Praxe totiž přináší situace, kdy teorie, natož jen členství ve v tu chvíli správné straně ke kvalitnímu řízení procesů a vedení lidí nestačí. Manažerky a manažeři, kteří nemají zapotřebí obklopovat se nulami, aby se udrželi v pozici jedniček, proto své týmy sestavují z pracovníků všech věkových kategorií, včetně zkušených odborníků. Vyhnou se tak opakování starých chyb a jejich firmy a úřady mohou těžit z kontaktů, poznatků a pozic (např. na zahraničních trzích) dosažených staršími kolegy.“
Jednoznačně to tak je. Současná generace manažerů, vědců, kterým je pětapadesát let a víc, bude postupně odcházet na odpočinek, ale naše země stále může využívat jejich životních zkušeností. Jak ilustruje švýcarský nebo německý model, řada z nich bude své zemi ochotna pomáhat zadarmo nebo za cestovní náhrady. Jak začínajícím firmám, tak velkým prosperujícím. Je třeba o tyto expertky a experty nepřicházet a zapojovat je. Zejména do českého školství. A také by se měli stávat našimi ambasadory. Ne na ambasádách, ale svou autoritou a díky osobním vazbám na vlivné lidi by měli venku hájit zájmy Česka v zahraničí, obdobně jako v předchozím vydání Všudybylu zmiňovaní kongresoví velvyslanci. Nakonec, sám za sebe si troufám tvrdit, že v tuhle chvíli mám po světě pravděpodobně daleko víc a lepších kontaktů mezi vysoce směrodatnými osobnostmi světové politiky, vědy a byznysu než všechna česká ministerstva dohromady.


Archiv vydání

2018 2017 2016 2015 2014 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001

AKTUÁLNÍ ČÍSLO
VŠUDYBYL 05/2018
05/2018 číst aktuální číslo