Komorně mexický víkend na MHF Český Krumlov

Do druhé poloviny 19. ročníku festivalu jsme dne 5. srpna vstoupili společně s vynikajícím mladým violoncellistou Tomášem Jamníkem a korejskou klavíristkou Hyejin Kim. V pátek 6. srpna do Českého Krumlova přijel klavírista Pavel Kašpar společně s Talichovým komorním orchestrem. Závěr čtvrtého festivalového víkendu pak okořenil hudebně-gastronomický Mexický večer se spoustou mexických lahůdek a zpěvy a tanci v podání skupin Mariachi Azteca de Praga a Dvorana.

TOMÁŠ JAMNÍK V ČESKÉM KRUMLOVĚ ZAVZPOMÍNAL NA SVÉ ZAČÁTKY
Vynikající mladý český violoncellista Tomáš Jamník společně s korejskou klavíristkou Hyejin Kim svým debutem na MHF Český Krumlov otevřeli v Maškarním sále místního zámku ve čtvrtek dne 5. srpna jeho druhou polovinu.
Na úvod večera zaznělo kontrastní Schumannovo Adagio a Allegro. Jemný adagiový rozhovor obou nástrojů, jenž dal vyniknout především sladkému tónu Jamníkova violoncella, přešel v jiskrné Allegro, které zaujalo rychlými tónovými běhy i dynamickou výrazností. Následovalo Chopinovo čtvrté Scherzo, skladba, kterou více než vtip a rozvernost charakterizuje spíše lyrická cituplnost a v níž se plně ukázaly kvality klavíristky. První polovinu recitálu uzavřela výtečně podaná Sonáta č. 3 A dur pro klavír a violoncello z pera Ludwiga van Beethovena . Skladatelovu optimistickou energičnost zde střídá spíše energičnost melancholicky zadumaná, kterou však rozptyluje vznešené finále. Oba umělci zkouškou mistrovské virtuozity, kterou tento opus bezpochyby je, prošli na výbornou.

V druhé polovině koncertu nejprve zaznělo Pět kusů v lidovém tónu Roberta Schumanna. V lidově jadrném zarámování vynikly kompozičně nejzdařilejší kusy prostřední, jež charakterizuje jímavá tklivost, sladká romantičnost i radostná živost, kterou zvláště Jamník dokonale barevně rozehrál.
Netradičním osvěžením klasicko-romantického programu posléze byla Exklamace pro violoncello soudobého skladatele Tichého, neobyčejně emotivní a expresivní skladba, v níž svou lásku k současné klasice, ale i výrazovou a technickou brilanci Jamník plně rozvinul. Závěrečným číslem programu byly vynikajícím způsobem interpretované Martinů Variace na Rossiniho téma – vysoce virtuózní dílo komponované původně pro legendárního violoncellistu Piatigorského. Oba umělci podali svěží, mladistvý výkon, kterému nechyběla jiskra, technická ani výrazová přesvědčivost a především obsah sdělení.
Nadšené publikum, jež výkony obou umělců odměnilo i výkřiky „bravo“, se dočkalo ještě dvou přídavků, a to roztouženého Klidu lesa Antonína Dvořáka a na úplný závěr ještě jímavý Casalsův Zpěv ptáků.

Tomáš Jamník nám po koncertě sdělil dojmy ze svého debutu na MHF Český Krumlov:
Dojmy jsou hodně intenzivní, ostatně jako po každém koncertu, ale tady je to navíc umocněno i prostředím, a to hlavně tím, že já jsem tady hrál, když mi bylo patnáct let, na Jihočeském festivalu, kdy jsem vyhrál národní kolo Concertina Praga, a to bylo jedno z mých prvních „nakouknutí“ do profesionálního života. Tady jsem hrál právě Dvořákův Klid lesa, šíleně jsem se bál a klepal jsem se, ale nakonec se to docela povedlo a právě proto jsem tuto skladbu dnes i přidával. Takže jsem si tak trochu zavzpomínal na své začátky.

Na dnešním koncertu zazněl, dá se říci, jakýsi průřez violoncellovou literaturou včetně skladby Exklamace, se kterou jste vyhrál na MHF Pražské jaro v roce 2006. Je Vám některá z těchto skladeb více blízká?
Já čím dál tím víc sleduji, že čím modernější je skladba, tím si ji více dokážu vzít za svou, protože čím více historie se za skladbou skrývá, tím větší cítím odpovědnost za to, abych tu skladbu dobře interpretoval. Takže možná opravdu právě Tichého Exklamace je mi nejbližší. Dnes se mi rozhodně hrála nejlépe, dokázal jsem se u ní úplně uvolnit a vím, že jsem i vodil posluchače, byla tam krásná místa. Nerad říkám, že hraji jen moderní věci, ale prostě mi více sedí.

Prozradíte nám, na jaký nástroj hrajete?
Je to nástroj zapůjčený ze státní sbírky, má bohatou českou historii, hrál na něj Saša Večtomov, což je pro mě vzor české violoncellové školy, takže i tuto dimenzi to má. Vždycky když k němu přijdu, tak si uvědomuji, kolik rukou ho již drželo a hlavně jakých rukou.

Co Vás v nejbližší době čeká za vystoupení?
V nejbližší době budu vystupovat s triem, protože často hraji s kolegy Ivo Kahánkem a Janem Fišerem, a to v zahraničí, hlavně v Německu. A potom mě čeká opravdu velká věc, jelikož jsem udělal konkurz do Akademie Berlínské filharmonie, takže od září budu v těsném kontaktu s tímto orchestrem, budu s nimi hrát nebo mě jeho členové budou vyučovat, nebo s nimi budu dělat komořiny. Berlínská filharmonie je pro mě nyní takovým velkým skokem, beru to částečně ještě jako vzdělání, ale je to hlavně i velká výzva.

ENERGICKÝ MOZART V PODÁNÍ KAŠPARA A TALICHOVCŮ
V pátek se v Českém Krumlově poprvé představil Talichův komorní orchestr, který v sólové části převážně mozartovského programu doprovodil klavíristu Pavla Kašpara. Na úvod večera zaznělo energické, optimistické až jásavé Divertimento D dur, které Talichův komorní orchestr hrající bez dirigenta a svého zakladatele Jana Talicha ml. podal s rutinní jistotou.

Následoval Mozartův Klavírní koncert C dur KV 415, v němž se představil klavírista Pavel Kašpar. Kašpar je umělcem, který si svoji kariéru začal budovat v sousedním Německu. „Republiku jsem opustil ze stejných důvodů jako desetitisíce lidí, které tehdy republiku opouštěly“, vzpomíná Kašpar a
dodává: „já jsem bezprostředně po příchodu do Mnichova udělal zkoušky na tamní vysokou školu a byl jsem během týdne přijat do pátého semestru do klavírní třídy prof. Hofmanna, takže jsem měl tu možnost okamžitě ve studiu pokračovat, což zní na jedné straně optimisticky, na druhé straně jsem tam byl sám a musel jsem si to studium sám financovat a to bylo relativně těžké, takže dnes na to vzpomínám se smíšenými pocity.“ A jak těžký byl v Německu vlastní rozjezd kariéry? „V Německu byla v tehdejší době konkurence mnohem větší, speciálně Mnichov je velké kulturní centrum, takže ta konkurence byla opravdu větší, na druhé straně tam byly i možnosti odpovídajícím způsobem širší a bohatší, takže recept na to, jak se dostat do podvědomí lidí, nechci říci na výsluní, ale na ten bod, kde člověk může koncertovat a má své publikum, to je opravdu strašně těžké a osobní houževnatost, prostě nevzdat se a velký podíl na tom, má samozřejmě i štěstí.“ V poslední době se však již Kašpar více etabloval i na české koncertní scéně. Jeho krumlovská interpretace odpovídala slovům, jakými toto dílo charakterizoval sám Mozart: „šťastný kompromis mezi lehkostí a komplikovaností, potěší ucho, je přirozený, ne však duchaprázdný“. Měkký tón i decentnost jeho podání publikum nadchla a Kašpar přidal navíc ještě Paderewského Menuet.

V druhé půli programu Talichovci zahráli Schubertův Smyčcový kvartet č. 14 „Smrt a dívka“ v transkripci Gustava Mahlera pro smyčcový orchestr.
Důraznost, démoničnost, místy až agresivitu díla orchestr podtrhl s nebývalým nábojem. Interpretace nepostrádala rychlý spád, o vítězství mašinérie smrti v masivním finále nikdo z obecenstva nemohl pochybovat.
Populární mozartovskou tečkou jako přídavek se Talichovci s Českým Krumlovem rozloučili.

MÉXICO ES AMOR!
Tradice hudebně-gastronomických večerů pokračovala v sobotu 7. srpna v podmáčené Pivovarské zahradě Mexickým večerem. Barevná ponča, široká sombrera, muži s černými kníry, ženy s pestrými květy vetkanými do vlasů, latinskoamerické rytmy a vybrané speciality z oblasti gastronomie. to vše nabídlo mezi kapkami deště populární zpestření koncertní řady 19. ročníku festivalu. O uměleckou část programu se postarala kapela Mariachi Azteca de Praga společně s taneční skupinou Dvorana, kteří slovem doprovodili a především zahráli a zatančili nejznámější písně a tance pocházející z této středoamerické exotické země. Nechyběly například Cielito Lindo, La Adelita, La Malaguena nebo Besame, které česko-mexická skupina zahrála s temperamentem sobě vlastním. Hudební ukázky byly proloženy tanci pocházejícími z jednotlivých regionů Mexika, které dotvořily pestrobarevný festivalový kaleidoskop v mexických barvách. Zářivé tradiční kroje tanečníků, strhující rytmus a vášní prosycené kroky i každičký tón hudby nenechaly nikoho na pochybách, že jak bylo hned v úvodu večera předesláno, zkrátka México es amor! / Mexiko je láska. A o tom, že láska prochází žaludkem, pak návštěvníky přesvědčily prohýbající se stoly s těmi nejlepšími specialitami jako chilli con carne slazené čokoládou, tortilly, fachitas, burritos, nachos, tacos, enchiladas nebo quesadillas. zkrátka celá paleta pikantních chutí, která stála za to zapít pravým mexickým či tequilovým pivem, mezcalem, sotolem nebo stříbrnou či zlatou tequilou. Ani nepřízeň počasí nemohla návštěvníkům zkazit bohatý zážitek z Mexického večera a rozjařenou mexickou náladu si domů odneslo na všech osm stovek nadšených
návštěvníků.

PROGRAM ČTVRTÉHO FESTIVALOVÉHO VÍKENDU
12/8 čtvrtek 19:30
Maškarní sál
Slovenský komorní orchestr

13/8 pátek 19:30
Maškarní sál
Nové pražské kolegium rozhlasových symfoniků

14/8 sobota 20:00
Pivovarská zahrada
Pavel Šporcl a Romano Stilo: Gipsy Way

NOVINÁŘSKÝ SERVIS
V případě zájmu o další informace, zprostředkování rozhovoru či poskytnutí novinářských vstupenek (včetně možnosti zajištění ubytování v Českém
Krumlově) se obracejte na:

Ing. Lucie Johanovská – manažerka komunikace a PR
MHF Český Krumlov – Auviex, s.r.o., Perlitová 1820, 140 00 Praha 4
tel: + 420 241 445 404; 723 906 754; e-mail: johanovska (at) au­viex.cz; www.festivalkrum­lov.cz

Fotografie z koncertů jsou volně ke stažení na webových stránkách festivalu:
http://www.fes­tivalkrumlov.cz/…fo­tografie-3

Autorem fotografií je Libor Sváček.