Dvě nové výstavy v Národním muzeu - Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur

TAHITI, OSTROVY HŘÍŠNÉ LÁSKY
11.1.20011–28­.2.2011

Výstava představuje formou tištěných reprodukcí výběr snímků ze souboru diapozitivů, které používal cestovatel a spisovatel A. V. Novák (1895–1979) jako doprovod ke svým přednáškám o cestě na Tahiti v roce 1920. Jedná se o první veřejnou prezentaci snímků od doby Novákových přednášek ve 20. a 30. letech 20.století a zároveň první představení nového daru, který Národní muzeum – Náprstkovo muzeum získalo do svých sbírek. Námětem ručně kolorovaných snímků jsou obyvatelé i příroda Francouzské Polynésie, a také unikátní záběry hvězdárny, kterou na Tahiti zřídil M. R. Štefánik před první světovou válkou.
A. V. Novák (vlastním jménem Václav Novák) se na Tahiti vydal krátce po skončení první světové války, roku 1919. Cestoval nejprve do Spojených států amerických, kde si vydělával psaním článků do krajanského tisku a přednáškami pro americké Čechy a Slováky. Na Tahiti se dostal až po ročním pobytu v Americe, v září 1920. Jedním z cílů jeho cesty bylo zjistit stav astronomické observatoře, zřízené roku 1910 v Papeete na Tahiti Milanem Rastislavem Štefánikem. Z nadějí na její obnovení však sešlo, Novák mohl navštívit pouze prázdnou budovu ve špatném stavu. Nevyšel ani původní Novákův plán usadit se na Tahiti natrvalo. Po tříměsíčním pobytu se vrátil do Spojených států a odtud do vlasti.

Zkušenosti z cesty A. V. Novák využil v povídkách a románech z exotického prostředí se silným erotickým nábojem. Ty se staly ve 20. a 30. letech 20. století čtenářsky velmi oblíbené. První a také nejúspěšnější Novákova kniha „Povídky z Tahiti, ostrovů hříšné lásky“ vyšla celkem v sedmi vydáních. Kromě psaní knih pořádal Novák také úspěšné přednášky, doprovázené „světelnými obrazy“ – skleněnými diapozitivy, promítanými na plátno. Diapozitivy byly vyráběny na zakázku přefotografováním Novákových autorských snímků, nakoupených fotografií i obrázků z knih a časopisů, a ručně kolorovány.

Národní muzeum – Náprstkovo muzeum získalo darem 883 skleněných diapozitivů z pozůstalosti A. V. Nováka, z nichž přes tři sta je věnováno právě Tahiti. Výstava představuje ty nejzajímavější z nich: domorodé krásky, život místních obyvatel, exotické ovoce i lov perel. Unikátní jsou snímky opuštěné budovy Štefánikovy astronomické observatoře.

BERBERSKÉ ŠPERKY ZE SBÍRKY JULIA ZEYERA
11.1.2011 – 14.2.2011

Malá výstava ( exponát měsíce) představí sbírku stříbrných berberských šperků, které pro Náprstkovo muzeum získal Julius Zeyer na Světové výstavě v Paříži v roce 1889. Ke shlédnutí bude i dopis, ve kterém J. Zeyer tyto šperky popisuje. Výstava berberských šperků je doplněna o několik exponátů kabylské keramiky, Kabylové jsou berberské etnikum žijící v horské oblasti severovýchodního Alžírska nazývané Kabýlie. Berberské šperky a keramika jsou vystaveny ve vitríně v přednáškovém sále v přízemí výstavní budovy Náprstkova muzea.

Literární činnost Julia Zeyera (1841–1901) je naší veřejnosti velmi dobře známa. Avšak jen málokdo si při vyslovení jeho jména vzpomene na Náprstkovo muzeum a jeho sbírky nejstaršího orientálního umění.

Julius Zeyer byl dlouholetým a blízkým přítelem rodiny Náprstkových. Výmluvným dokladem jejich vzájemného přátelství je rozsáhlá korespondence z let 1882–1900, která je uložena v knihovně Náprstkova muzea. Julius Zeyer ve své korespondenci, která je adresována především Josefě Náprstkové, popisoval nejen zážitky ze svých cest či každodenní starosti spojené s životem, ale také okolnosti nákupů jednotlivých etnografických předmětů, které se později staly součástí nejstarších sbírek Náprstkova muzea.

Ačkoli měl J. Zeyer ve velké oblibě zejména japonské a čínské umění, věnoval se systematicky i nákupu předmětů pocházejících z Norska, Bretaně, Ruska nebo Alžírska. Se stejnou péčí, s jakou vybíral předměty na světové výstavě v Paříži, se zabýval i nákupem předmětů prostonárodní kultury pocházejících z Vodňan a okolí. Krátce po jeho smrti byl pořízen seznam předmětů, které muzeum získalo Zeyerovým prostřednictvím. Tento seznam čítal neuvěřitelných 1055 položek .

Finanční situace Julia Zeyera nebyla nikdy taková, aby mohl koupit vše, co jej na jeho cestách zaujalo. Julius Zeyer nakupoval sbírkové předměty z finančních prostředků, které mu za tímto účelem posílala rodina Náprstkových. Když mu však prostředky nepostačovaly, ochotně a barvitě aspoň popisoval předměty, které spatřil na trzích nebo byl přítomen jejich vystavení či prodeji někomu jinému.
Srdečně Vás zveme na obě výstavy do Náprstkova muzea.